>
Pracovní právo
>
Komentář v HN k novele definice závislé práce

Komentář v HN k novele definice závislé práce

2. 9. 2026 Igor Pieš | AK Kastner & Pieš Igor Pieš Pracovní právo

Kde končí IČO a začíná zaměstnání? Stát vymezuje hranice mezi podnikáním a zaměstnáním

Chystaná úprava platformové práce a redefinice závislé práce nemá zakázat práci na živnostenský list ani automaticky převádět externisty do pracovního poměru. Jejím skutečným smyslem je přesněji určit, kde končí samostatné podnikání a kde naopak začíná závislá práce, a především vnést do této hranice více právní jistoty.

Normu v pondělí schválila vláda. Do české legislativy přenáší směrnici EU a členské státy ji mají uvést do praxe nejpozději letos do 2. prosince. Některé země ale na zavádění této zbytečné byrokracie nijak nespěchají. Česká vláda se snaží termín splnit a slibuje minimalistickou transpozici pravidel, která fungování Evropy nic nového kromě nových výkazů a razítek nepřinášejí.

Návrh zákona z dílny ministerstva práce a sociálních věcí neznamená zákaz podnikání ani automatickou rekvalifikaci externistů na zaměstnance. Naopak, jde v principu správným směrem, protože usiluje o větší právní jistotu při rozlišování mezi podnikáním a zaměstnáním. Jeho cílem je přesněji vymezit, kdy jde o skutečně samostatnou výdělečnou činnost a kdy již vztah odpovídá zaměstnání, aby to z textu zákona pochopil i běžný člověk.

Hranice mezi podnikáním a závislou prací je v českém právu obecně popsána již dnes, avšak její konkrétní obsah je do značné míry dotvářen judikaturou a kontrolní praxí Státního úřadu inspekce práce. Firmy proto často znají obecné principy, ale konkrétní pravidla se vyjasňují až zpětně v jednotlivých sporech a hranice mezi zaměstnáním a spoluprací se tak neustále mění. Praktický význam návrhu MPSV spočívá právě v tom, že velkou část této nejistoty má přesunout do předem známých zákonných kritérií.

Důležité je také to, že návrh nevytváří zvláštní test pouze pro digitální platformy. Česká implementace evropské směrnice navazuje právní domněnku pracovněprávního vztahu na obecné znaky závislé práce podle zákoníku práce a současně je zpřesňuje pro celý pracovní trh. Tím se omezuje riziko dvojkolejnosti, kdy by platformová práce byla posuzována podle odlišných pravidel než ostatní formy spolupráce.

Nově má být závislá práce vymezena třemi základními znaky: výkonem práce jménem zaměstnavatele, vztahem nadřízenosti a podřízenosti a osobním výkonem práce. Druhý z uvedených znaků má být dále konkretizován prostřednictvím organizace práce, dohledu nad výkonem práce, pokynů a pracovní doby. Vedle toho návrh zachovává i další podmínky výkonu závislé práce, jako jsou odměna, náklady a odpovědnost zaměstnavatele nebo místo výkonu práce.

U platformové práce se tato kritéria uplatňují ve specifickém prostředí, kde spolupráce probíhá prostřednictvím mobilní aplikace. Samotné použití technologie však nemá být právně rozhodující. Rozhodující je, zda konkrétní nastavení vztahu dosahuje takové intenzity, že pracovník ztrácí podnikatelskou samostatnost.

Klíčové bude rozlišení mezi kontrolou výsledku a řízením samotného výkonu práce. Objednatel služby může kontrolovat kvalitu, termíny, technické parametry, bezpečnostní pravidla i soulad s dohodnutým zadáním; taková kontrola je běžnou součástí obchodní spolupráce. Závislá práce začíná tam, kde kontrola výsledku přechází v průběžné řízení pracovníka, přidělování úkolů obdobně jako podřízeným a začlenění osoby do organizační struktury objednatele.

Navržená úprava definice závislé práce nijak nepřikazuje k paušálnímu přehodnocování dlouhodobých vztahů s OSVČ. Směřuje k přesnějšímu vymezení hranice mezi samostatnou výdělečnou činností a výkonem práce ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Obchodní vztahy, v nichž dodavatel vystupuje samostatně, organizuje si práci, odpovídá za výsledek a není řízen druhou stranou jako zaměstnanec, by novou úpravou neměly být ohroženy. Naopak bude pro všechny strany výrazně jasnější, jakými kritérii se mají řídit.

Smyslem implementace evropské směrnice by proto nemělo být rozšíření nejistoty, ale ustálení výkladu. Pravidla, která se dnes často dovozují až z judikatury, mají být srozumitelněji popsána v zákoně a sjednocena metodikou. Pokud se podaří zachovat rozumný výklad nové úpravy, může přinést vyšší míru právní jistoty pro firmy i pracovníky, aniž by zbytečně omezovala legitimní podnikatelské vztahy.

Komentář je dostupný i na stránkách Hospodářských novin na https://archiv.hn.cz/c1-67920540-kde-konci-ico-a-zacina-zamestnani-stat-vymezuje-hranice-mezi-podnikanim-a-zamestnanim